Osobní pohled na koncept informační společnosti

Subjektivní názor a pochopení termínu informační společnosti jsou nezbytně formovány již nabytými akademickými znalostmi a diskuzemi, kterými si člověk projde, přesto využiji toho, že každá látka, téma a idea utkví v mysli pouze tehdy, pokud je nějak interpretována, zasazena do širšího a již existujícího znalostního aparátu. Aniž bych tvrdil, že má interpretace je originální, začnu tím, že výčet podtémat konceptu informační společnosti, které mi nejen pomohly objasnit, o čem koncept IF je, ale i jaké problémy obsahuje. Dále pak naznačím specifická témata konceptu IF, které ovlivňují mé myšlení i v dalších spřízněných akademických oblastech.

Mezi hlavní témata diskuze o informační společnosti řadím základní problematizaci toho, zdali informační společnost, jakožto společnost založená na tvorbě, mediaci a zpracování informací, je něco nového, nebo naopak informace byly vždy součástí lidské společnosti. Odpovědi na tuto otázku se liší a většinou se dělí na dva tábory, kde jedna strana, do které patří na příklad Daniel Bell, tvrdí, že ano, a druhá, zastoupena sociologem Manuelem Castellsem, argumentuje, že užití informací není tak kritické, jako spíše, co kvantitativní nárust informací umožnil. Pro Castellse nárůst informačního užití ve společnost dal vzniknout nové společnosti, která se formuje kolem do topologie sítí. Tyto dva tábory ještě spojuje diskuze nad tím, jak a kdy přesně kvantitativní nárůst informací (či ve filosofické rovině kvantitativní nárůst čehokoli) se transformuje do nárůst nebo změn kvalitativních. Zde si dovolím souhlasit s těmi, kteří zdůrazňují nutnost pojmout změny kvalitativně, nebo samotná kvantita nám neposkytuje důležitý indikátor: význam těchto změn. Lze si zde vzpomenout na Marshalla McLuhana, který rozpoznal, že konkrétních využitích média je mnoho, co ale skutečně změnilo společnost, je právě uvedení daného média a jeho fukčních kapacit do společnosti. Obsah je více či méně zajímavý a důležitý, co ale zcela přináší revoluční změny do společnosti, je právě nové médium, což je stručně vyjadřuje jeho známé diktum: The medium is the message.

Informační společnost jako koncept je tedy založena netriviálním způsobem na informacích. Jejich tvorba a šíření je ale zprostředkována právě nějakým médiem, což je konkrétně nějaká technologie. Jestliže tedy informace mění společnost, neméně důležitou roli v této změně hraje technologie, který ty změny technicky umožňuje. Podle Franka Webstera je takové pojetí termínu IF jednou z jejích definic. Pro mě osobně je to definice zajímavá, protože z ní vyplývá, že technika (technologie) hraje aktivní roli při formování struktur a chodu společnosti. Z pohledu filosofie techniky je pak dále důležité zodpovědět, jak moc je tato aktivní role techniky závislá opětovně na společnosti. Pokud by nebyla, mluvili bychom o konceptu technologického determinismu, který je, pokud se nemýlím, teoretiky odmítán, neboť staví techniku mimo společnost, jako samostatně žijící organismus.

Přikláním se k tomu, že technika a společnost existují v symbiotickém vztahu, kde jako v symbolu ying yang se ovlivňují mechanismem zpětné smyčky (feedback loop) navzájem.

Další mé chápání termínu IF směřuje k tomu, jak důraz na informace mění společnost z ekonomicko-pracovního pohledu a jaký typ práce je upřednostňován, což opět mění podobu společnosti, protože lidé, kteří dříve nebyli na základě svého kognitivního profilu schopni dosáhnout vlivného postavení, jsou dnes v popředí společensko-technických změn. Mluvím zde o lidech s podprůměrnými verbálními schopnosti, ale vynikajícími talentem pro kvantitativní uvažování, mezi které zhruba považujme matematicko-logické myšlení. Tato problematika mě vede k jedné pro mě z nejdůležitějších a nejzajímavějších otázek: povede vzdělanost a technická vyspělost paradoxně k radikálnímu poklesu tradiční gramotnosti, vzdělání a společenských dovedností, neboť příliš velký důraz na kvantitativní talent z těchto historicky důležitých dovednosti udělá dovednost irelevantní? Ačkoli je odvážné říct, že tyto dovednosti jsou na sobě nezávislé (i když na úrovni kognice a struktury mozku tomu tak nejspíše je), společnost, ale i pracovní trh má v tomto jednoznačně jasno: člověk s doktorátem z teoretické fyziky se může těšit na lukrativní kariéru ve financích, datové analýze či vědě, kdežto doktorát z anglické literatury takovou jistotu, z pohledu statistického průměru, nepřináší. Přináší důraz na kvantitativní dovednosti nový druh nerovnosti ve společnosti?