Kognitivní biasy: nadměrná sebedůvěra

Mnozí se pyšní schopností dobře odhadnout pravděpodobnost té či oné situace, případně se považují za logické, analyticky přesné. Přesto na významných univerzitách, které ještě stále nabízejí výuku filosofie, vidíme předměty jako logika, statistika, ba dokonce v zahraničí dosti populární „kurz kritického myšlení“. To nám může napovědět, že zatímco jazyk ovládneme v útlém věku, logické, tedy racionální myšlení vyžaduje soustavné a náročné studium. Víme, že lidskou mysl netrápí pouze iracionálnost; častokrát totiž může být problémem, že je lepší než racionální mysl[ref]COSMIDES, Leda a John TOOBY. Better than rational: Evolutionary psychology and the invisible hand. American Economic Review. 84. 1994, : 327-332. Dostupné také z: http://www.cep.ucsb.edu/papers/aer94.pdf, p. 329[/ref]. Obě situace nastávají, když si náš mozek neví rady. Pak je nucen se uchýlit k mentálním zkratkám, strategiím, jež nazýváme kognitivní biasy[ref]V článku používám počeštěné anglické slovo, překládat můžeme např. jako „iluzi“ či „zkreslení“[/ref].

Kognitivními biasy míníme známé druhy mentálních zkratek, které využíváme, když jsme nuceni se rozhodnout na základě nedostatečných či nevalidních dat[ref]TVERSKY, Amos a Daniel KAHNEMAN. Judgment under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science: New Series. No. 4157. Sep.27,1974, (185): 1124-1131., p.1124[/ref]. Uchylujeme se pak k heuristickým metodám nezaručující nejlepší možný výsledek, ale jednoduchost a vhodnost pro daný problém. Tyto osvědčené vzorce chování jsou užitečné jen v daném kontextu; v ostatních případech mohou vést k systematickým chybám — kognitivním biasům[ref]GIGERENZER, Gerd. How to Make Cognitive Illusions Disappear: Beyond “Heuristics and Biases”. In: European Review of Social Psychology. 1991, 2(1), s. 83-115. DOI: 10.1080/14792779143000033. ISSN 1046-3283. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14792779143000033[/ref]. Tyto definice, převzané od Tverskyho & Kahnemana, značí, že „lidská argumentace je iracionální, zatížena osobními, společenskými či kulturními vlivy“[ref]BERENDSEN, Alina, Simon Jonas HADLICH a Joost VAN AMERSFOORT. Looking at “Linda”: Is the Conjunction Fallacy Really a Fallacy? [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://bacon.umcs.lublin.pl/~lukasik/wp-content/uploads/2010/12/Looking-at-Linda.pdf[/ref].

Že jsme k takovému jednání náchylní, by poukazovalo na zjevné chyby ve vývoji naší kognice. Z pohledu evoluční psychologie lze ale na toto chování pohlížet nikoli jako na „chyby v designu“, ale jeho charakteristické a užitečné vlastnosti. Někteří akademici tohoto podoboru psychologie totiž argumentují, že kognitivní biasy jsou výsledkem třech evolučních vlivů[ref]HASELTON, D., M. G. NETTLE a P.W. ANDREWS. The evolution of cognitive bias. In: BUSS, D. M. (ed.). Handbook of evolutionary psycholog. Hoboken: Wiley, 2005, s. 724-746. Dostupné také z: http://www.sscnet.ucla.edu/comm/haselton/papers/downloads/handbookevpsych.pdf, p. 3[/ref]:

1. užitečné mentální zkratky, které fungují ve většině situací (heuristika)
2. zkreslení vznikající, když máme reagovat na událost, pro kterou mysl nebyla navržena (artefakt)
3. vzorce chování, které se vyvinuly jako evoluční adaptace na problém, kde chybné jednání má menší následky na zdatnost jedince než jednání logicky správné (Error management theory)

Error management teorie předpokládá, že mnoho zjevně chybných rozhodnutí v lidské úsudku reflektuje operace mechanismů, jež zapřičiňují, že děláme mnohem více a častěji poměrně „nevinné“ chyby spíše než jednu chybu fatální[ref]Tamtéž[/ref].

Na základě EM teorie rozlišujeme biasy pomocí třech kategorií: biasy týkající se úsudku při ohrožení, hodnocení mezilidských vztahů a hodnocení sebe sama[ref]Tamtéž, p. 10[/ref].

Příkladem biasu dle poslední EM kategorie je nadměrná sebedůvěra neboli overconfidence bias.

Overconfidence bias je obecně chyba v úsudku, kdy jedinec není schopen řádně zhodnotit limity svých znalostí[ref]SIMON, Mark, Susan M. HOUGHTON a Karl AQUINO. Cognitive biases, risk perception, and venture formation. Journal of Business Venturing. 2000, 15(2): 113-134. DOI: 10.1016/S0883-9026(98)00003-2. ISSN 08839026. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0883902698000032[/ref].

Tato definice ale není vyčerpávající; v literatuře nacházíme podrobnější, které dále rozlišují overconfidence na tři odlišné druhy chování[ref]MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340[/ref]:

• Přeceňování se (overestimation)
• Nadhodnocování se (overplacement)
• Nadměrná jistota v úsudku (overprecision)

Přeceňování je popsáno jako nadměrná důvěra ve vlastní schopnosti, výkon, úroveň kontroly nebo šanci dosáhnout úspěchu. Nadhodnocování, jako druhý podtyp overconfidence biasu, se vyskytuje, když se lidé považují za lepší než ostatní. Nadměrná jistota úsudku se pak chápe jako příliš velká jistota ve správnost svého přesvědčení[ref]Tamtéž[/ref].

Literatura uvádí, že studenti často přeceňují svůj výkon u zkoušek, lékaři přeceňují přesnost svých diagnóz, lidé přeceňují, jak moc mají věci pod kontrolou a také rychlost, kterou vykonávají svou práci.

Jako příklad nadhodnocování se hojně cituje výzkum, ve kterém 93 % amerických řidičů a 69 % řidičů ze Švédska z vybraného vzorku odpovědělo, že se cítí kompetentnějšími řidiči než průměrný řidič dané země[ref]SVENSON, Ola. Are we all less risky and more skillful than our fellow drivers? Acta Psychologica. 1981, 47(2): 143-148. DOI: 10.1016/0001-6918(81)90005-6. ISSN 00016918. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0001691881900056[/ref]. Pokud jsou lidé dotazováni, aby s přesností 90 % odhadli odpovědi týkající se zvolených numerických údajů (např. Jak dlouhá je řeka Nil?), jejich zvolené odpovědi byly správné pouze v 50 % a méně[ref]MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340, p. 5[/ref]. 

Praktické následky tohoto kognitivního biasu jsou enormní. Přestože se nepovažují za riskující osoby, podnikatelé často začínají nový byznys, neboť nemají dostatečný přehled o tom, jaký risk je s jejich druhem podnikání spojený; nepřiznají si, že určité úkony nutné k úspěchu jsou mimo jejich kontrolu. Bias v tomto případě může být ale i prospěšný a nutný pro úspěch v tak konkurenčním prostředí, kterému podnikatelé čelí[ref]SIMON, Mark, Susan M. HOUGHTON a Karl AQUINO. Cognitive biases, risk perception, and venture formation. Journal of Business Venturing. 2000, 15(2): 113-134. DOI: 10.1016/S0883-9026(98)00003-2. ISSN 08839026. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0883902698000032[/ref]. To potvrzují Haselton, Nettle a spol., když píší, že mylné chování a rozhodnutí mohou někdy vést ke zvýšeným ambicím a vytrvalosti, jejichž pozitiva nakonec převáží nad prvotními negativní aspekty[ref]HASELTON, D., M. G. NETTLE a P.W. ANDREWS. The evolution of cognitive bias. In: BUSS, D. M. (ed.). Handbook of evolutionary psycholog. Hoboken: Wiley, 2005, s. 724-746. Dostupné také z: http://www.sscnet.ucla.edu/comm/haselton/papers/downloads/handbookevpsych.pdf, p. 22[/ref].

Nadměrná důvěra je dále použita jako možná příčina válečných konfliktů, riskování na akciovém trhu, katastrofy v Černobylu a exploze vesmírné rakety Challenger[ref]MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340[/ref]. Scott Plous, profesor sociální psychologie, píše, že: „Žádný problém v úsudku […] nemá potenciálně katastrofičtější následky než nadměrná důvěra“[ref]PLOUS, Scott. The Psychology of Judgment and Decision Making: (McGraw-Hill Series in Social Psychology). 1st edition. McGraw-Hill, 1993. ISBN 978-0070504776.[/ref].

U všech známých kognitivních biasů můžeme pozorovat korelace s osobnostními charakteristikami. V případě overconfidence biasu výzkum např. říká, že muži jsou náchylnější přeceňovat své schopnosti, empatie a věk také pozitivně korelují s přeceňováním[ref]MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340, Appendix A[/ref].

Nakonec zmiňme, že Moore a Healy zachází dále a ve své práci formalizují obecnou teorii sebedůvěry, tedy způsobu, jakým lidé hodnotí výkony své, ale i ostatních. Píší, že po libovolném úkonu mají lidé nedokonalé informace o vlastním výkonu a ještě o něco horší o výkonu ostatních. Při svém vysokém výkonu mají lidé tendenci se podceňovat; výkon ostatních hodnotí ještě o něco hůře, a tak věří, že jsou lepší než ti druzí. Pokud je výkon mizivý, chování a hodnocení lidí má tendenci být opačné: svůj výkon přeceňují, výkon druhých přeceňují ještě více, což vede k tomu, že se považují za horší než ostatní[ref]Tamtéž, p. 13[/ref].

Myšlení je považováno za software našich mozků. I ten nejnadanější programátor zanechá ve svých programech, ať už z nepozornosti, nebo cíleně, chyby. Z evoluční psychologie se dozvídáme, že tyto softwarové bugy ve větší či menší míře ovlivňují myšlení každého z nás (za předpokladu, že Darwinovu teorii evoluce považujeme za pravdivou, ačkoli, dle amerického kandidáta na prezidenta USA Bena Carsona, inspirovanou samotným Satanem). V historie vědy nalézáme, že příliš velká jistota ve vlastní pravdu, neschopnost se vzdát momentálního paradigmatu postihly i ty nejinteligentnější členy lidské populace; vzpomeňme na kritiky Koperníka a Galilea nebo Alberta Einsteina, který odmítal připustit, že kvantová teorie a její „spooky action at a distance“ by mohla být pravdivá (God doesn’t play dice with Universe, vyslovil Einstein, ale kvantové provázání jej vyvedlo z omylu). Jak se takovým chybám vyvarovat?

Pečlivé studium kognitivních biasů, případně vytisknutý seznam argumentačních klamů na nástěnce jsou docela dobrým začátkem. Počítejme ale s tím, že člověk málokdy, zdali vůbec, má k dispozici veškeré nutné data k tomu, aby vyslovil zcela informovaný soud. Proto i v životě toho nejracionálnějšího člověka bude hrát výsadní roli intuice, či chcete-li estetický soud dobrého tvaru. Bez něho bychom totiž jako lidstvo ještě shromažďovali informace o tom, jak funguje svět, a neodvážili se udělat první krok.