Na nejobecnější úrovni je BioArt umělecká činnost, kde jsou pomyslným uměleckým plátnem a materiálem živé, biologické organismy, jejich procesy a chování. Umělci apropriují vedle uměleckých i metody tradičně užívané ve vědeckých disciplínách.
Protože se BioArt pohybuje na rozhraní živého/umělého, vyvolává i otázky etické. Toho jsou si umělci vědomi a mnozí chápou své bioartové projekty jako sondu do toho, co je v kontextu modifikace biologických organismů a genetického inženýrství společensky přípustné. I proto jeden z nejznámějších bioartových projektů, fluorescenční králíček Alba od Eduarda Kaca, není pouze o tvorbě samotného “objektu” (geneticky modifikovaného králíka), ale i o společenské recepci díla a vyvolání diskuze nad tím, jak vědecká metoda genetického inženýrství může ovlivnit či již ovlivňuje naše tradiční chápání přírody, biologie, dichotomie přírodního/umělého apod.
S příchodem metody CRISPR, pomocí které reálně dokážeme modifikovat genetický kód organismu tak, aby zavedené změny se dále propagovaly i do dalších generací, se etické problémy, na které “transgenetický” (= přenos genů napříč organismy) projekt Eduarda Kaca nevinně upozornil, výrazně násobí. Na jednu stranu je např. žádoucí modifikovat komáry tak, aby nepřenášely malárii; nebo o něco kontroverzněji nabídnout rodičům možnost odstranit z embrya geny, které zvyšují pravděpodobnost toho, že se projeví vážné onemocnění či postižení. Pokud by se ale úprava DNA u lidí stala skutečně běžnou metodou, ryze vědecká metoda se stává politicko-kulturním problémem, kde vyvstávají otázky, kdo a kdy bude mít k těmto metodám přístup. Budou součástí veřejného zdravotnictví, nebo jen procedurou pro ty, kteří si zaplatí? Zatímco západní svět takové otázky vědomě považuje za tabu, což ke kritickému zkoumání a diskuzi rozhodně nepomáhá, Čína se nenápadně stala vědeckou mocností v genomice a genetickém inženýrstvím. Čínská politika jednoho dítěte je ve skutečnosti formou sociálního inženýrství a Čína horlivě monitoruje děti od útlého věku tak, aby dokázala predikovat a doporučit, čemu by se děti měly v životě věnovat. CRISPR, zdá se, bude pro Čínu jen další metodou, jak pokračovat ve svém snažení.
Západní svět nechce o takových projektech ani slyšet. Otázkou je, jak dlouho budeme moci strkat hlavu do písku; jak dlouho bude trvat, než movitější budou cestovat do zemí, kde genetické úpravy budou legální, aby zajistili svým dětem i sobě chování-funkce, které budou pokládat za prospěšné?
BioArt, dle mého, tuhle amnézii může prolomit tím, že rozvíří povědomí o tom, co je nejen technologicky, ale také eticky možné.
Při své zahleděnosti do sebe sama, aka starý dobrý antropocentrismus, bychom lehce zapomněli, že interakce živého/umělého přináší kontroverze i na druhé straně: v umělém. Je dost možné, že na cestě k čistě umělé inteligenci projdeme mezičlánkem, tedy kyborgem. Neboť vytvoření nové formy inteligence je, zdá se mi, mnohem těžší úkol, než splynutí již existujícího a evolucí stvořeného lidského mozku. Revoluci bude předcházet evoluce. Teprve kvantitativní změny povedou ke kvalitativním.
Jeden z hi-tech bioartových projektů, který se snaží vytvořit kybernetický organismus, je dílo slovinské umělkyně Maji Smrekar. Její projekt Ion Flux / First level z roku 2010 zahrnuje použití biočipu, který elektricky stimuluje neurononé buňky a zároveň čte výstup z toho, jaké signály buňky vrací. Stimulovací neuronové buňky tvoří neuronovou síť, která se bude učit a uchovávat změny z učení ve zformované paměti. Účelem dle slov umělkyně je tímto procesem vytvořit “emancipovanou bytost”, jejíž chování bude záviset na struktuře neuronové sítě, která se, podobně jako u lidí, mění v závislosti na učení. (Ion Flux / First level).
Mnozí známí futuristé, v čele například s Ray Kurzweilem, věří, že umělá inteligence nebude v blízké budoucnosti pouhou fikcí, ale realitou. Jakmile se tak stane, umělá inteligence s digitální myslí a prakticky neomezeným výpočetním výkonem předčí lidský mozek, o kterém Kurzweil píše:
“Lidský mozek obsahuje 100 miliard neuronů a mezi dvěma neurony existuje 1000 spojení. Tyto spojení fungují velmi pomalu, na úrovni 200 výpočtu za vteřinu. Ale 100 miliard neuronů vynásobených 1000 spojeními tvoří paralelismus na úrovni 100 biliónů. Vynásobíme-li toto číslo 200 výpočty za vteřinu, dělá to 20 milionů miliard kalkulací za vteřinu, či v počítačové terminologii, 20 miliard MIPS. A 20 miliard MIPS budeme mít za 1000 dolarů do roku 2020”. (The human machine merger: are we headed for the matrix?)
Zákon exponenciálního růstu evolučního procesu, který Kurzweil často propaguje, nám říká, že v roce 2055 za stejnou cenu získáme procesor o výkonu mozků všech lidí na planetě. S těmito čísly se současné pletky s problematickou etikou čínského výzkumu či obavy z technologické nezaměstnanosti zdají být triviální. Přesto vycházejí ze stejného principu: exponenciálního nárůstu výkonu a schopností technologie.
V posledních pár letech se skutečně v mainstreamové kultuře začalo více mluvit o vlivu technologie a (antropomorfizovaných) robotů. Je to jen povrch toho, co umělá inteligence znamená: budoucí relevanci lidstva. Možná ale existuje jednoduché řešení. Zakážeme-li vývoj této technologie. K tomu by ale byl potřeba konsensus všech zemí a institucí schopných takto technicky náročného vývoje. To mi nepřijde pravděpodobné, neboť důvodů, proč se tímto směrem vydat je několik, ekonomická a vojenská dominance napadnou člověka jako první.
Jak dlouho lidstvo jako organismus vydrží? Kdo ví, ale zdá se, že pokud se chceme za pár let vyrovnat entitám, které jsme sami stvořili, budeme muset sami sebe re-designovat a implementovat aspoň něco z toho, co jsme vložili do tvorby AI. Splyneme s technologií. Budeme muset. A je načase, aby tento koncept pronikl do kolektivního vědomí a imaginace lidstva. K tomu má umění velmi dobré předpoklady, neboť kromě konceptů a teorií dokáže produkovat vnímatelné objekty, jež jsou jako manifestace idejí přístupnější širšímu publiku. BioArt jako umělecký výzkum symbiózy technologického a organického má zásadní roli v diseminaci myšlenek a edukaci publika o tom, co bude epochou přinejmenším tak významnou, jak předchozí technologické revoluce dohromady.
Technologie jako vymáhání přírody pohltí i svého tvůce. Před tím varoval již Heidegger. Jak destruktivní událost to bude, nevíme. Celá dichotomie lidský/umělý se ale najednou bude jevit až příliš lidská.
Zdroje:
Ion Flux / First level (2010). Maja Smrekar [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné z: http://majasmrekar.org/ion-flux
The human machine merger: are we headed for the matrix? Kurzweil Accelerating Intelligence [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné z: http://www.kurzweilai.net/the-human-machine-merger-are-we-headed-for-the-matrix